Na co všechno ještě můžu myslet v nové kuchyni.

15.04.2014 13:14

Tento článek není pokusem poučit váženého laika o tom jak si sám navrhnout kuchyň a vyvarovat se ergonomických chyb. Moje motivace k tomuto článku je trochu jiná.

Pro tato témata jsem se rozhodla proto, abych Vám navrhla podívat se do kuchyně i jinak, než jenom na prostor kde vaříme, jíme a neustále umýváme nádobí.

Myslím si, že každý člověk (nejenom ženy) od kuchyně očekává malé rodinné kouzlo. Do tohoto prostoru se občas snažíme dostat všechno, co je v nás zapsáno o rodinném životě.

V dnešní době, kdy po několika desetiletích klidu od válečných nepokojů se pomalu a opatrně dostáváme na rozcestí, kde se staré hodnoty mění a způsob života je posunutý k nepoznání v porovnání s našimi babičkami. Dostali jsem se do období, kde si uvědomujeme, že pouhé přežití rodu nás jako jednotlivce moc nenaplňuje. Na rozdíl od naších předků, kde byl důraz života daný hlavně na přežití, v naději na lepší budoucnost dalších generací, kdy doba života byla výrazně kratší si my tady a teď uvědomujeme, že jsou v životě i jiné rozměry ducha, které volají po tom, aby byly uspokojené právě s ohledem na klidný život dalších generací.

Z toho, jak lidi kolem sebe pozoruji, jsou dva způsoby, jak se s tímto vypořádat. Jedna část populace přijímá toto nové období s obavami ze ztráty starých ověřených postojů, ta druhá  naopak oceňuje, že náš životní komfort dosáhl takových rozměrů a naplnění snů jednotlivce je na dosah.

A tak nějak ať už vědomě patříme k jedné či druhé skupině, vnitřně z potřeby přežít hledáme v životě to, co nám chybí a snažíme se to naplnit. Zároveň ale také sníme o věcech nových, které by naplňovaly naše nitro a daly nám křídla. V těch vzácných momentech našeho života, kdy máme ten pocit „okřídlení“, bychom se mohli na chvilku zastavit a porozhlédnout se v jak úžasné době žijeme. Době, kdy pouhé přežít nestačí a všechno kolem nás nás motivuje k tomu, aby jsme plnými doušky žili momenty našich životů.

Naše obydlí by mělo tyto myšlenky podporovat a přímo nás i občas popostrčit k tomu aby jsme si sedli ke kávě a porozhlédli se kolem sebe, nadechli se uvědomili si právě tento moment. Viděli sebe a svého partnera, děti a možná i někoho, kdo nás jenom teď na chvilku doprovází na cestě životem, a řekli si „ Teď, pro tento moment jsem šťastný/á“

Kam tento zázrak do kuchyně můžete schovat ? Pro mne je to něco, čemu říkejme „snídaňový kout“.

Představte si nedělní ráno. Z pohledu mého vnitřního prožívaní by to mělo být to nejkrásnější ráno celého týdne. Jenomže když máte děti, nemocného člena rodiny nebo jinou životní situaci která má jiný průběh než je klidový, tak to vypadá úplně jinak. Proto jsem se zamyslela na tím, jak to udělat abych se donutila (protože i já mám hodně výmluv) si takové nedělní ráno pokud možno dopřát cestou nejmenšího vnitřního odporu. Vytvořila jsem si v kuchyni svůj snídaňový koutek.

Vím není to taková novinka. Třebas v Anglii se s takovou věcí setkáte běžně. Jenomže u nás se s prostorem šetří nebo se důraz dává prostě na jiné činnosti v kuchyni. Právě proto Vás chci pobídnout k tomu, abyste věnovali snídaňovému tématu alespoň jednu polici ve skřínce. Jde o to do jedné části kuchyně umístit většinu věcí, které slouží výlučně ke snídani. Misky na müsli, kalíšky na vajíčka, Váš oblíbený hrníček na kávu, který používáte jenom ráno. Waflovač a topinkovač. Vymyslete si speciální nedělní čaj či kafe. Vsadím se že když v neděli ráno vstanete a podíváte se na to, tak odvaha udělat to jinak bude větší. Zkuste to !!!!

Takové ráno, kdy sedí rodina u stolu a děti jsou unešené, že něco je jinak. Tlak klesá a vy víte, že je neděle, která Vám začíná jinak. Snažím se dělat tyto nedělní seance pravidelně a prozradím Vám, že v tento moment si naplno zažiju ten pocit o kterém jsem snila, když jsem si plánovala rodinu a hlavně když jsem snášela radosti těhotenství.

Můj nový pohled na kuchyň se dotknul také tématu úložných prostor. Téma úložného prostoru je staré a známé jako obytný prostor sám. Obydlí se zvětšuje, nároky na něj také a také tady se snažíme všechno pojmout jinak a s ohledem k novým komfortním nárokům na naše obytné prostory.

Neustále kalkulujeme kam budeme dávat všechny ty úžasné stroje které nám urychlí práci v kuchyní, spolu s množstvím nádobí a o příležitostném porcelánu ani nemluvím. Koncepce moderní kuchyně je v dnešní době různorodá. Jak jsem se ale v poslední době dívala na návrhy v kuchyňských centrech ale i na svoje vlastní a porovnávala to s tím, co se nosí někde jinde, došla jsem k celkem zajímavému prozření. Koncepce 99% kuchyňských návrhů je o tom, že vrchní kabinety můžou dosahovat jenom do určité výšky, aby prostor nepůsobil moc „bednoidně“. No a co kdybychom to zkusili přece jenom vyhnat až nahoru ke stropu?

Ano kráčíme tady po tenkém ledě. Nicméně jste-li milovníky rustikálních kuchyní a ve spodní 2/3 části si vyberete dvířka plné a ve zbytku prosklené s vhodným osvětlením, získáte dostatek úložného prostoru pro slavnostní porcelán nebo sezonní kuchyňské pomocníky a rustikální efekt  je věřte dokonalý.

To samé můžete uplatnit v prostoru kuchyně moderní, které já vnitřně říkám „ztracená“. Kuchyň, kterou v obýváku poznáte jenom podle toho, že najednou narazíte na baterii s decentní výlevkou. Na tomto území je možnost kabinetů až po strop téměř neomezená.

Téma vrchních kabinetů až ke stropu samozřejmě nemůžete uplatnit kolem dokola celé kuchyně či koutu, je potřeba pracovat velmi citlivě. Také jsem si vědoma toho, že na jejich obsluhu budete muset zvážit šikovně skládací schůdky uložené někde po ruce, aniž by byly na očích či překážely. Nicméně výsledek je nejenom praktický, ale i efektní. Proto se nebojte o tom byť jenom popřemýšlet.

Tak a už jenom jedno malé, poslední, zamyšlení.

Světlo.

Světlo jako takové je v interiéru je samostatná disciplína a v zahraničí jsem se potkala s tím, že se mu věnuje jeden kompletní člověk. Znamená to, že věnuje svou pozornost tomu jak interiér změnit jenom pomocí osvětlení.

Přiznám se, tak daleko nejsem a to hlavně proto, že to není moje ambice. Co však o osvětlení vím určitě, že ho můžete v interiéru rozdělit na tři části. Hlavní která místnost osvětlí aby jste se zorientovali, pracovní která je pro práci v dané místnosti nezbytná a potom na akcentní, což je světlo které dodá náladu nebo naopak osvětlí ten daný skvost který místnost chce vynést do nebe.

Myslím, že když budete na tyto tři druhy osvětlení myslet už při plánech a návrzích kuchyně, nestane se potom, že by Vám chybělo světlo když večer krájíte chleba, nebo že prosklená skřínka s Vaším krásným porcelánem po babičce vlastně sedí sama a nepovšimnutá v koutě kuchyně.

Světlo je kouzlo, které dokáže učinit zázrak i v malé a na nábytek nenáročné kuchyňce. Jeho koncepce se rozhodně dá změnit i později. Myslím ale, že když si dáte tu práci hned při návrhu, tak zjistíte, že prosklených skříněk můžete mít i víc protože je co ukázat. No a že když večer v kuchyni zůstane svítit pár orientačních světýlek u podlahy zakomponovaných přímo do soklu linky, Vaše menší děti to ocení, protože to víte – musí se jít napít alespoň třikrát. 

 

 

 

Zpět