Provence, roubenka nebo funkcionalismus

17.03.2014 14:39

Musím se přiznat, že jsem v životě několikrát stála před touto otázkou. Možná proto, že jsem typ stěhovavý. Ráda měním místo podle toho, co momentálně žiju. Protože život mně už několikrát poučil, že změna je nakonec vždy k lepšímu, po určité době jsem se přestala stěhování bránit a brala to jako nový zážitek, či dokonce dobrodružství.

 

Pokud už člověk dospěl do období, že třebas i podnájem chce nějakým stylem přiblížit k obrazu svému, myslím, že se dostává k výše položené otázce. Kterým směrem? No a v případě, že ten daný člověk je navíc pohlaví ženského, stává se tato otázka ještě poněkud komplikovanější.

 

Nejenom, že zeměpisné šířky v nás zanechaly tyto tři řekněme nejvýraznější směry dnešních interiérů, ale také ženská role se za posledních sto let dostala do konfrontace s mnoha vlivy a směry. Vždyť dekorace bytu se povětšině v běžné domácnosti spíš ujme žena. Ta se snaží do stylu, prvku a rozložení příslušenství vložit nejenom trend a svůj osobní vkus, ale vlastně celkovou svojí momentální představu o své ženskosti.

 

Provence je pro mne osobně nejvíc lehký a ženský styl se kterým se u svých známých a klientů setkávám. Je to ta krásná představa o lehké levandulové barvě kombinované s čistou bílou. Otevřená okna s pohledem na moře. Jednoduchost žití v prázdninovém rozpoložení. Občas se nám tato představa lehce kombinuje s něčím, co bych nazvala anglický Viktoriánský styl, kde víc pracujeme se dřevem a kamenem a vůbec přírodními materiálem. Nicméně koncepce volnosti, prázdnin a otevřeného prostoru je dominantní. Žena v tomto prostoru se vidí jako vzdělaná a tak trochu éterická. Kuchyň je plná zdravých čerstvých potravin a vaření je v podstatě jednoduchý proces, který trvá jenom půl hodiny. Jídlo, které se v jídelně servíruje poskytuje mnoho chuťových variací. Muž v takovém prostoru je elegantní a sebevědomý. Nepopírá tento domácí prostor jako prostor ženské realizace a vnímá svou roli tak trochu jako na návštěvě v ženském světě kouzel. Děti jsou hravé a volné, plné dětských her a chráněného dětství. Miluju tuto vizi. Je krásná a vždy mně povznese na duchu.

 

Naproti tomu klasická „roubenková“ chaloupka je o jednoduchosti života spojeného s horami a s ochotou a schopností žít uprostřed živlů. Žena, která žije v tomto prostoru je plná lásky k přírodě a miluje a použije všechno, co jí okolní prostředí je schopno dát. Vůně dřeva je dominantou dekorace. Kostkované závěsy a starý lakovaný kredenc nás spojují s našimi babičkami a jejich odkazem. Je to to, co je našimi předky ověřené a tvoří to vnitřní stabilitu životní cesty. Jednoduchost prostoru je nejdůležitějším faktorem. Muž v takovém prostoru je pevný oporný bod rodiny, pracovitý a důsledný. Děti jsou spojené s přírodou a jednoduchost  a tak trochu skromnost jejich dětství je inspirující. Takový prostor mne naplňuje domácí pohodou a zázemím, které člověk vymění za všechny poklady světa.

 

V poslední době (cca 10 let) se opakovaně v interiérech potkáváme s něčím, co pro mně osobně je jedno a to samé téma. Funkcionalismus. Je to část naší historie kterou přetrhla II. světová válka a tak nějak násilně byla většina lidí od tématu architektury a umění odtrhnutá. Po válce trvalo několik let než se zhojily všechny vnitřní rány. Prošli jsme různými procesy osvobození se od všeho, co nás tížilo a nefungovalo. Mám ten pocit, že teď jakoby jsme znova objevili krásu a nedokončený příběh teto éry a snažíme se to do naších životů opět vrátit. Vrátit tak, aby i tento příběh mohl dojít svého naplnění a přerodu zase v něco převratně jiného, co opět nebude tak daleko od všeho co už tady bylo. Také občas slyším, že je to styl čistých linií. Ano i tak se to dá říct. Pro mne je to také potřeba nechat prostor co nejvíce bez nábytku, který by mohl omezovat můj prostor, pokus o absolutní ergonomii, řád a jednoduchost, která má původ v dobré organizaci všeho, co je v moderním prostoru potřeba mít. Žena v tomto prostoru je dynamická a praktická. Zná svůj cíl a hodnotu. Její život má několik směrů a každý potřebuje jinou část její osobnosti. Muž v tomto prostoru je logický a vyvážený. Jeho cíle jsou neustále podporovány tím co ho obklopuje a spolu ze ženou vytváří celek, který k daným cílům směruje. Přiznám se, že děti v tomto prostoru vidím až od určitého věku. Od věku -náct. Tento prostor je formou svého upořádání díky chaosu, který děti dokážou vytvořit a také ho z podstaty své fantazie potřebují k životu, totiž pro malé děti dost náročný. A můj osobní názor je, že je až nevhodný. Rodiče takový prostor neustále nutí jej uspořádávat a děti to může frustrovat protože se jim nedaří rodiče strhnout do své hry. Takový prostor je plný energie a velkých životních cílů. Je na úrovni a vždy Vás podrží, když máte chuť na velký životní zážitek. Má svoje velmi osobité kouzlo.

 

Doufám, že jestli jste následovali moje vyprávění až sem, i sami už vidíte, že není prostor a styl který by neměl svůj příběh. Stejně tak není možno si vybrat jenom jednu cestu životem. Všechno záleží od nálady, životní etapy a chuti experimentovat. Ochoty přijmout to, že v životě rosteme a měníme se. Změna je důležitá a zážitek je to nejpodstatnější a trvalé. Proto klidně můžete dnes žít to a zítra zase něco jiného.

 

Protože všechno totiž záleží jenom na VÁS.

 

Zpět